Naše poloha

GPS souřadnice
N 50.52,3211 E 15.11,0494

Doporučené galerie

Skotsko 08/2014

Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014

Inverze nad Hejnicemi

Inverze nad Hejnicemi Inverze nad Hejnicemi

Švýcarsko

Švýcarsko Švýcarsko

Doporučujeme:

Farma Zámecký dvůr Černousy

zamecky dvur cernousy

TOPlist

Aktuality a novinky

HIMALÁJE,ALPY,SICÍLIE,ALBÁNIE, TURECKO,ŠVÝCARSKOPalicnik

Ve fotogalerii jsou nové fotografie z cest
HIMALÁJE, ALPY, SICÍLIE, ALBÁNIE

Skype Status

PROJEKČNÍ KANCELÁŘ - Autorizovaná projekční kancelář Zdeněk Melichar obor pozemního stavitelství

PROJEKČNÍ KANCELÁŘ

Autorizovaná projekční kancelář Zdeněk Melichar obor pozemního stavitelství

ZOBRAZIT VÍCE»

Moje ikonka

Pokud se Vám mé stránky nebo služby líbí, přidejte na Váš web tuto ikonku

stáhnout ikonu

Skotsko 08/2014

Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014

Vrcholový hřebenZase je středa, 8. 9. 2004, 16.00 hod, měsíc po prvním pokusu a já se svým synem Zdendou, s Honzou, který byl na vrcholu v létě, a Milanem zase brázdíme německé a švýcarské dálnice směr Mont Blanc... 

Předpověď je do soboty dobrá. Máme tři dny na výstup. Tentokrát je plán jiný. Vystoupit bez stanu až na bivakovou chatu Valot ve výšce 4.362 m, přespat, ráno „dát“ vrchol a sestoupit přes Mont Blanc du Tacul na Aug. du Midi, z ní lanovkou dolů a domů, kde ještě stihnout cyklozávod. Rychlý výpad na dva dny, jeden den rezerva. Jak bude fungovat aklimatizace po měsíci půstu zjistíme až tam budeme. Celkem jednoduché. 

Ve čtvrtek ráno jedeme v 9.00 hod lanovkou z Les Houches známý směr na Bellevue, bohužel zubačka zrovna tento jediný den nejede z důvodů nátěrů laviček a vrchní stanice. Díky tomu je zde oproti létu méně lidí, kteří s námi funí do kopce. Alespoň se rozdýcháme a plni elánu stoupáme podél kolejí vzhůru. Tentokrát volíme klasický chodník k Tete Rousses a ve 12.30 hodin jsme u ní. Krásné výhledy na věže Auguile du Midi nám zpříjemňují výstup za jasného počasí. Stojím pod Gouterem a vzpomínám na letní příhodu s kamenem. Ze žlabu značně ubylo sněhu a chodník se vlní strmě vzhůru. Tak hurá do něj. Těžce funíme pod „sviněmi“ na zádech a pomalu nabíráme výšku. Konečně chata Gouter 3.817 m a vpravo ve své ojedinělé kráse bílá hora Bionassay. Je půl čtvrté odpoledne, na terase chaty se vyhřívají lidé různých národností. Chata i ubytovna praskají ve švech, při představě tady spát v sedě v jídelně… děkuji nechci, jednou stačilo. Pár fotek, sušenku, české pivko a stoupáme výše horou nekonečného sněhu a ledu.

Pod vrcholem

Už to jde pomalu, z Dome du Gouteru scházejí poslední horolezci, už jsme na hoře skoro sami. Stoupání je nekonečné, dýchání je obtížnější. V šest hodin stojíme na vrcholu Dome du Gouteru 4.304 m a poprvé se nám otevírá pohled na vrchol Mont Blancu. Pod ním svítí v zapadajícím slunci náš cíl, bivaková chata Valot. Proti sestupuje horský vůdce se dvěma klienty, prostřednímu se podlamují nohy a více leze po kolenou. Má toho dost, chtějí sestoupit až na chatu Gouter a snad se jim to i podařilo. Slunce kreslí dlouhé stíny s přibývajícím soumrakem, když dorazíme do chaty Valot 4.362 m. Máme toho dost. 3.300 m převýšení pro nás kluky z Jizerek nám dalo zabrat. Milan se Zdendou padají na postele, já s Honzou vaříme čaje. Do chaty doráží dva „Frantíci“ ověšeni matrošem, dáváme jim čaj, za který jsou vděčni a i oni brzo uléhají do molitanových matrací. Těším se na povzbuzující spánek po probdělé noci, ale nepřichází, celou noc mi buší kováříčci v hlavě. Nejsem sám, všichni máme stejné problémy s nespavostí, takže aklimatizace nic moc.

Pátek, 4.30 hod. vstáváme, do chaty vrazí dva návštěvníci, padají do matrací a usínají. Balíme a jdeme do vrcholové části hřebene Bosses. Nad námi už blikají dvě světélka… ti si ale přivstali. Těžce stoupáme strmým hřebenem za světel čelovek a jenom si představujeme strmé svahy pod sebou. Teplota vzduchu klesla pod -10 °C. Pomalu stoupáme a zase klesáme, hřeben nemá konce a potom již není kam. Jsme na vrcholu ve výšce 4.807 m, je 6.45 hod a pomalu svítá. Ve vycházejícím slunci se pomalu vynořují ze tmy všichni okolní velikáni. Je to nádhera, člověku se chce brečet, dokázal jsem to, jsem tady. Vzpomínám na manželku doma, na rodinu, stojím tady se svým 17letým synem a jsem šťastný. Pomalu docházejí na vrchol další horolezci a za chvíli je zde plno. Vzduch se pomalu otepluje, děláme pár vrcholových fotografií a už scházíme směr Auguile du Midi.

Proti nám vystupují další a další horolezci, horští vůdcové se svými klienty. Pomalu klesáme, podcházíme Mont Maudit, kličkujeme trhlinami pod Mont Blancem du Tacul a pozorujeme okolní nádheru. Jó, hory jsou hory… 

Počasí se pomalu kazí, od západu je vidět přicházející frontu. Prásk, kácím se k zemi a chytám se za kotník. To mi tak schází, ještě si udělat výron. Pomalu zjišťuji, že mohu opatrně našlapovat. Jsme těsně nad sedlem du Midi. To zvládnu, nesmím se zastavit nebo to nerozchodím a budu muset mávnout na helikoptéru, kterou vyzkoušel náš kamarád v létě (poznámka: byla zdarma). Poslední kroky po vrcholovém hřebeni na Midi už nevnímám okolní krásu, oči mi málem lezou bolestí z důlku. 

Konečně, je jedna hodina po poledni, stojím na jedné noze v lanovce a přeji si být už dole, pozoruji soustrastné pohledy spolucestujících. Padám na lavičku před lanovkou a jsem rád, že jsem rád. Honza jede stopem pro auto. Balíme. Nakládáme „vercajk“, naše tělesné schránky a už zase dálnice, zácpy a ráno ve 4.00 hod jsme doma. Honza se Zdendou ráno jedou ještě na kolech cyklozávod 80 km „Po stopách Železné koruny“ a já léčím otok kotníku. Odpoledne ve čtyři hodiny již všichni křepčíme (já s berlí) na oslavě sedmdesátých narozenin našeho kamaráda a oslavujeme dlouho do noci „náš“ rychlý výstup. Byly to perné,ale skvělé, tři dny. 

Článek byl publikován v časopise Montana. 

foto k článku: Mont Blanc 2004