Naše poloha

GPS souřadnice
N 50.52,3211 E 15.11,0494

Doporučené galerie

Skotsko 08/2014

Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014

Inverze nad Hejnicemi

Inverze nad Hejnicemi Inverze nad Hejnicemi

Švýcarsko

Švýcarsko Švýcarsko

Doporučujeme:

Farma Zámecký dvůr Černousy

zamecky dvur cernousy

TOPlist

Aktuality a novinky

HIMALÁJE,ALPY,SICÍLIE,ALBÁNIE, TURECKO,ŠVÝCARSKOPalicnik

Ve fotogalerii jsou nové fotografie z cest
HIMALÁJE, ALPY, SICÍLIE, ALBÁNIE

Skype Status

PROJEKČNÍ KANCELÁŘ - Autorizovaná projekční kancelář Zdeněk Melichar obor pozemního stavitelství

PROJEKČNÍ KANCELÁŘ

Autorizovaná projekční kancelář Zdeněk Melichar obor pozemního stavitelství

ZOBRAZIT VÍCE»

Moje ikonka

Pokud se Vám mé stránky nebo služby líbí, přidejte na Váš web tuto ikonku

stáhnout ikonu

Skotsko 08/2014

Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014 Skotsko 08/2014

IslandNápad kam jet na dovolenou většinou vzniká u piva, nejinak tomu bylo i s naší cestou k polárnímu kruhu. Jednou takhle sedíme s partou v rakouském penzionu po celodenním cyklovýletě alpskou přírodou a sdělujeme si zážitky z našich cest...

Popíjíme lahodný český mok a český kuchař, který zde byl povídá,“nejhezčí je Island, byl jsem tam čtyřikrát a zase bych tam jel. V Norsku jsem byl čtyřicetkrát , ale Island je Island. Dej dohromady partu otrlých lidí a můžeme tam vyrazit“. Výhoda byla, že má svůj lehátkový autobus ,kterým jezdí nejraději na sever,Norsko, Lofoty, Laponsko apod. Nejedná se o žádnou cestovku o to je to dobrodružnější. A bylo to. Obvolal jsem pár známých, zbytek doplnila parta z Prahy a nic nebránilo vyrazit na dalekou cestu. Na Island se dá dostat dvěma způsoby, buď letecky, najmout si tam auto a vyrazit do lůna přírody, nebo po pevnině a trajektem, na kterém strávíte dva dny, což byla naše volba. 

S očekáváním a obavami jsme 9.srpna nasedali do autobusu, který již patřil k veteránům staré dobré Karosy. No nazdar, znejistěla hlavně ženská část, to tam má dojet? Však jsme dobře pojištěni, nějak to dopadne. Jak bylo milé překvapení když do polského přístavu Swinouste jsme mohli jet vleže protože ze sedaček udělal řidič lehátka. Paráda, vypadá to, že to půjde bez trmácení vsedě. V poledne se nalodíme na trajekt do Švédska, kde kontrolujeme zásoby místního baru do té míry, že někteří nemohou trefit z lodi na celnici a bloudí po lodi jako dítě bez mámy. Je potřeba se dost napít, v Norsku se žádná silnější kapalina nesežene, natož na Islandu. Zlaté české hospůdky se zlatavým mokem nám asi budou chybět.

IslandZe Švédska do Norska, kde zpříjemníme cestu raftováním po divoké řece uběhla cesta vleže rychle. Potom už jenom navštívit nejstarší handlovní trh ve známém Bergenu, kde čeká náš druhý trajekt, který nás ve svých útrobách bude trápit celé dva dny a hurá na moře. Trajekt převyšuje okolní zástavbu, takový kolos jsem ještě neviděl. Tady se už asi nenajdeme, když se rozprchneme po jeho osmi palubách. Kajuty pro nás „chudinu“ jsou ve druhém podlaží, tzn. pod vodou. Ti majetnější je mají na 6 a 7 palubě. Vyplouváme, kolos se dává na cestu směr Faerské ostrovy a dále na severozápad až na Island. Zabíjíme čas koupáním v bazénu, saunou, někdo trápí tělo ve fitku a někdo v baru. Když personál vypustí bazén a vyžene nás ze sauny, tušíme nějaké patálie. Navíc začínají roznášet papírové kelímky jako na svatební koláčky, že by svatba? Kdepak, za pár hodin bylo jasné, na co to je, a někteří je plnili po další zbytek platby svými zbytky potravin, které nešly ven přirozenou cestou. Zkrátka mořská nemoc na každého doléhala jinak. Venku na horní palubě se drží odvážní fotografové a kameramani , aby zachytili tento kolos zmítající se ve vlnách Atlantiku. Někteří z nás radši popíjeli „laciné“ alkoholické nápoje z Dutty free schopu, aby potom padli do bezvědomí a přežili tuto divokou plavbu.

Konečně po 44 hodinách přistáváme na vzdáleném ostrově. Už jsme čtyři dni na cestě a pevná půda pod nohama je příjemná. Nemůžu se ale zbavit námořnického kroku a ještě dlouho se mi pod nohama zvedá země. Čekáme v místním přístavu, až nám ta mořská mrcha vyplivne náš autobus. Všechny autobusy jsou již mimo celnici, a náš pořád ne. Zřejmě se místním celníkům nelíbí ani náš autobus ani náš vozík, a tak nám otvírají krabice s jídlem a berou vše, na co mají asi chuť, hlavně sýry, salámy, vakuově balená masa, prostě jsou to taky lidé a asi neznají naše české polotovary. Vždyť dělají jenom svoji práci. Díky tomu naše děvčata přišla skoro o celý jídelníček a nezahynula hlady jenom díky značnému množství hříbků a kozáků, kterých tu na ostrově je v březovém podrostu nespočetné množství. Měníme peníze za islandské koruny a první cesta vede do místního lesa. Je to jediný les na ostrově a je raritou pro místní. Nic pro nás, když máme les, kam se podíváme a tak jedeme dál k prvnímu vodopádu na naší trase kolem ostrova. Popisovat všechny trasy a zážitky by vydalo na malou knihu, proto se zmíním o největších zajímavostech ostrova.

IslandNa ostrově vede pouze jedna silnice Ringroad č.1, která má z 80% asfalt. Ostatní cesty jsou ze štěrku a lávy, a místním cestářům nedělá problém, cestu grejdrem kdykoliv upravit. Je zde velmi řídké osídlení, nejvíce kolem hlavního města Reijkjavíku i přesto, že se uvádí osídlení 20% není to nikde vidět. Obrovské vzdálenosti mezi usedlostmi a neosídlené vnitrozemí budí dojem pusté nehostinné krajiny kde se pasou obrovská stáda koní a kolonie ovcí. Přesto je Island země s nejlepší ekonomikou se svými 283000 obyvateli a rozlohou jako Anglie. Leží na středoatlantickém zlomu, kde se stýkají dvě tektonické desky, které se od sebe vzdalují. Proto je zde stálá sopečná činnost a zemětřesení. Není zde žádná železnice a hlavní silnice Ringroad se stáčí kolem celého ostrova. Je zde třetí největší ledovec, který odtéká až do moře.Osídlení se datuje od r.800 n.l. Vikingy.

IslandPrvní noc budujeme tábořiště u odpočívadla k vodopádu Hengifoss, který se svými 118 m je třetí nejvyšší. Stavíme stany, což je zde akceptováno. Pokud přímo není zákaz stanování či kempování, dá se přespat skoro kdekoliv. Na odpočívadlech jdou vybaveny sociálky i s teplou vodou, která je zde z geotermální energie. Každý z dalších vodopádů Detigoss, Gullfoss, Godafoss,Skogafoss a další a další nás udivuje svoji silou a neskonalou krásou. Už nevím, kolik jsme jich viděli, ale každý byl jiný a osobitý. Několik km od Zlatého vodopádu(Gullfoss) je další atraktivní stále činná oblast s gejzíry. Nejznámější Geysir, který chrlil vodu horkou 125°C do výšky 70 m, je ucpaný, a tak nezbývá než se spokojit s gejzírem Strokkur, který plive vodu v intervalech do 30 m. I tak je to impozantní sledovat obrovskou sílu, která žene horkou vodu a páru vzhůru k nebi. Když přijede významná státní delegace, probudí Islanďané Geysir 15 kg pracího prášku, který nasypou do jícnu. To se potom naštve a plive kolem sebe vařící vodu.

IslandNaše putování kolem ostrova vždy nekončilo v kempu s teplou vodou, ale většinou jsme spali v divoké přírodě a odolávali rozmarům počasí. Islanďané říkají „nelíbí se ti počasí, počkej půl hodiny a bude jiné“. Časté dešťové přeháňky nám už na konci pobytu ani nevadily. Je pravda, že stavět stan, vařit, chodit se mýt k potoku za ustavičného deště nepatřilo mezi oblíbené disciplíny a někteří radši spali v autobuse a ani nevařili. Ale to nás z Jizerek nemůže odradit.

Velmi dramatický byl výstup na činnou sopku Heklu, která se svými 1490 m byla brána do pekel, jak věřili domorodci. Cesta začíná lávovou cestou, kde nás autobus zavezl, až kam to šlo, zlatá dobrá Karosa vyjela, kde Neoplány a Mercedesy skončily. Začínáme stoupat lávovou sutí mezi značkami, které jsou sotva znatelné, až skončí úplně mezi kameny a lávou.
Začíná pršet, padá mlha a na děvčata padá deprese. Kam dál? Cesta není vidět, hora je stále v pohybu a její povrch se mění. Postupujeme opatrně na dohled v mlze směrem vzhůru, kde tušíme vrcholový kráter. S přibývající výškou začíná klesat teplota. Vzdát nebo pokračovat? Řešíme dilema…jdeme dál, už to nebude daleko. Pomalu se suneme vzhůru, viditelnost je sotva 20 m, jdeme na dohled od sebe. Konečně vrchol, hlásí vrcholová schránka. Kráter není vidět, je jenom cítit pach síry. Moc se nezdržujeme, jsme dosti prochladlí a čeká nás ještě dlouhý sestup. Dáme vrcholovou kořku a valíme dolů. Povedlo se. Jako když si hora řekla, že už nás nebude zlobit, odežene část mraků pod námi a my zůstáváme v údivu stát. Pod námi krajina jako z filmu Pán prstenů. Kam až oko dohlédne, samá láva, která se zbarvuje od černé až po červenou a zelené lišejníky dotváří barevné panorama. Stálo to za to a večer v kempu u grogu všichni zapomínají na právě prožité stresy a útrapy.

Komáří jezero Mývatn nás vítá příjemným počasím a krásným zázemím v kempu. Konečně zase teplá sprcha, suchý stan, klidné vaření večere, prostě dovolená. Celé dva dny nás sluníčko provázelo na pouti po další sopce Hverfell, Viti (peklo) černými skalními hrady Dimmuborgir a po činné sopce Krafla, jejíž aktivní činnost, kdy se otevřely trhliny, ze kterých tekla láva ještě v r.1977 a 1984, kdy zničily část vegetace. Dna kráterů jsou poseta nápisy z kamenů. Jak bylo fajn, když jsme na dně sopky Hverfell četli ryze česká slova-Praha a hovno. Tato oblast je známa velkou geotermální energií, kterou využívají elektrárny, jichž je na ostrově nespočetně. Proto je zde elektřina zadarmo a každý domek či skleník je touto energií vytápěn. V Rejkjavíku jsou dokonce v chodnících podlahová vytápění, což si pochvalují místní bezdomovci.

IslandV této oblasti jsou nejznámější zatopené pukliny vzniklé z nakupené lávy, kde je voda teplá 43° C, což je v celku dosti a musí se do ní opatrně. Voda je tak horká, že se v ní nedá dlouho být. Vylézáme ven na světlo spaření jak raci. Druhý den volíme koupel v zakázané ochlazovací nádrži, do které proudí horká pára z elektrárny. Přes zákazové cedule hodíme osušky a je po zákazu. Místní mladá Islanďanka našim ženám ukazuje, že bahníčko ze síry je dobré na pleť a za chvilku je z nás parta Indiánů na válečné stezce. Neřekla nám ale, že když to uschne, nejde to dolů, a tak vypadáme jako Indiáni ještě několik hodin, než se nám podaří odrbat síru z našich papul. Ale pleť máme jako nemluvňata.

Další cesta vede na západ na poloostrov Sneffelsen. Zastavujeme u Severního ledového oceánu. Opravdu je ledový, říkali ti, co ho šli vyzkoušet. Nebylo to na dlouhé cákání a chlapi z moře vylezli jako kloučci, tááková byla kosa. Poloostrov je znám svými ustavičnými dešti, kde 285 dní neustále prší a nebylo tomu jinak ani teď. Počasí jen nevadí koloniím ptactva, které tu jsou, nám ano, mé kameře také, ta přestala fungovat, a tak vypouštíme tuto zastávku. Nestojí to za to, i když za námi je už jenom Grónsko a jedeme k Bráně Islandu.

IslandMěstečko Vík, nad kterým se zvedá mys ze skalní bránou a kameny představující zkamenělé Trolly vystupující z moře. Jsou hnízdištěm tisíců arktických ptáků mimo jiné i papuchalků, kteří žijí pouze na tomto ostrově. Tady je brána Islandu uzavřená ledovcem Mýrdalsjökull a sopečnou pouští. Opět uléháme mezi bludiště kamenů a v noci pozorujeme polární záři, která laškuje se setmělým nebem. Máme za sebou druhý týden pobytu a únava je už znát. Ráno přejíždíme pod největší světový kontinentální ledovec Vatnajőkull do kempu. Paráda, zase trocha civilizace.

IslandLedovec pokrývá tři tisíce čtverečních kilometrů, je 150 km dlouhý a jeden km silný. Pramení hluboko ve vnitrozemí a odtéká přímo do moře. Nejvyšší hora kontinentu Hvannadalzhnukur na nás shlíží z výšky 2179 m. Díky tomuto ledovci zasáhla jihovýchod země v roce 1200-1900 tzv, „malá doba ledová“. V roce 1996 pod ledovcem vybuchla sopka, která roztavila masy ledu. Vzniklo tak podzemní jezero, které když se protrhlo, zničilo vše, co leželo dravé ledovcové řece v cestě včetně mostů a silnice. Množství vody bylo dvacetkrát větší, než je vody v deltě Amazonky. Dodnes jsou zde známky této katastrofy. Naštěstí tato oblast je řídce osídlena a lidské ztráty byly minimální.V blízkosti je letiště, které nabízí lety nad ledovcem , abyste mohli obdivovat obrovské ledové plochy a ledovcová plesa, která jsou tyrkysově zbarvena.

IslandPoslední zastávka je u ledovcového jezera Jökulsárlon, kde teče nejkratší řeka světa Jökulsá měřící 350 m. Ledovec Vatnajokőll se zde telí, tzn. odlamuje se masa ledu , která padá do jezera, pomalu se rozpouští a odtéká do moře. Nafukujeme čluny a raft a jedeme mezi plující ledové monumenty. Zvědavě nás doprovázejí tuleni, kterých tu je nespočetně a jsou hrozně zvědaví. Tuleni se povalují na krách a pozorují návštěvníky, kteří na obojživelných vozidlech jezdí mezi krami a fotí pózující živočichy. Pádlujeme mezi obrovskými plujícími krami, ani nedutáme, nesmíme se „cvaknou“,(převrhnout) jinak to nerozdejcháme. Voda má asi jeden stupeň. V pozadí s obrovským rachotem padá další kra a pomalu se noří do studené vody. Dáváme pozor, aby nás vlna nepřevrhla a nemuseli nás rozmrazovat. Nádherný zážitek na konec našeho třítýdenního cestování na nás doléhá ještě na trajektu. Bylo to hezký, stálo to za to, všechny útrapy zapomenuty, všichni se ve zdraví vrátili, aby se mohli podělit o své dojmy s nejbližšími jako já teď tady s Vámi. Najeli jsme autobusem 6300 km, z toho na Islandu 2700 km. Kempy vyšly na osobu 1400,- Kč za celý pobyt, jídlo je tam drahé, alkohol se koupit nedá, je dobré ho mít s sebou. Určitě to stojí za návštěvu. Kdyby měl někdo zájem, o prázdninách 2009 se už tvoří další výprava, tentokrát přes Anglii a Skotsko. Mohu zprostředkovat. My letos jedeme za polární kruh na sever Norska na Lofoty.

Island